Proč je potřeba hlídat demokratické mantinely?

Rozdrobená politická scéna a hodně různorodé představy o tom, co je demokracie a jak funguje. To není předválečné Československo, ale aktuální stav české vrcholné politiky. 

Česká demokracie od Sametové revoluce podobné zkoušce mnohokrát nečelila. V parlamentu je 9 politických stran, které mají hodně rozdílné představy o tom, jak vlastně má vypadat odpovědná demokratická vláda plně respektující Ústavu. Aktuální vláda hnutí ANO v demisi nezískala důvěru Sněmovny, přesto je hodně aktivní i v otázkách, které by měla řešit vláda s důvěrou. Jednání o nové vládě s většinovou podporu Sněmovny pak stále nespějí ke konci.

Opozice je zděšena mnohými kroky, které už vláda bez důvěry parlamentu realizovala - z těch nejvýznamnějších to jsou personální změny na ministerstvech, mediální tlak na rezignaci šéfa GIBS, a také obsazení výboru pro kontrolu GIBS. Byly předloženy také některé kontroverzní návrhy poslanců, které u opozice rovněž budí obavy z ohrožení demokratických principů. Jedním z nich je návrh poslanců hnutí ANO zpětně hodnotit staré výroční zprávy České televize, když jejich zamítnutí by mohlo vést ke kompletní obměně vedení ČT. Dalším třeba návrh Ústavního zákona k referendu od poslanců SPD, který klade velmi mírné požadavky pro platnost referend. Co z toho už je za čarou a co jsou ještě kroky, které si vláda může dovolit, ať už vládne v demisi nebo s důvěrou parlamentu?

Povolený zákrok versus faul

Pro běžného občana je těžké zorientovat se v tom, jak vlastně demokratická hra funguje, co je povolený zákrok a co už je faul. Hřiště demokracie, jednotlivých institucí a jejich kompetencí není tak přehledné, abychom hned viděli, že je něco v nepořádku. Tradice ústavních zvyklostí je velmi krátká. Proto jsme oslovili uznávané experty jako je Petr Pithart, Karel Eliáš, Edvard Outrata nebo Marek Antoš, aby nám pomohli sepsat, co konkrétně pro kroky vlády i dalších čelných politiků vyplývá z Ústavy, ústavních zvyklostí a principů demokratického právního státu.

Vzniklo tak 19 pomyslných mantinelů moci. Ty společně ukazují, kde končí volný prostor pro realizaci vládní politiky a do čeho by již odpovědná vláda zasahovat neměla, aby nenabourala demokratické principy a dělbu moci. Mantinely nejsou přepisem Ústavy, ani neřeší všechny věci, co by vláda neměla dělat. Naopak zachycují oblasti, ve kterých autoři v současnosti vidí největší rizika (nezávislost médií, nestranná činnost policie a státního zastupitelství, kvalitní zákon o referendu apod.).

Které kroky vlády jdou za mantinely?

Poslední měsíce ukázaly, že zásady obsažené v 19 mantinelech jsou opravdu velmi aktuální. Třeba mantinel č. 2 „Vláda nečiní žádné kroky, které by ovlivnily řádný a nestranný výkon (...) bezpečnostních sborů.“ Součástí těchto sborů je samozřejmě i generální inspekce, a premiér v demisi teď čelí kritice za to, že šéfa GIBS Michala Murína svým veřejným nátlakem dohnal k rezignaci. Podobně mantinel č. 9 „Vláda neobchází služební zákon neopodstatněnou systemizací služebních a pracovních míst.“ Vláda přitom od dubna zavedla další změny na ministerstvech a státních úřadech, které jsou podle právní analýzy Rekonstrukce státu v rozporu se zákonem.

Zda opravdu došlo k překročení některého z mantinelů či nikoli, vyhodnocuje od počátku tohoto roku ve spolupráci s Rekonstrukcí státu nezávislá skupina ústavních právníků, ekonomů, politologů a expertů na státní správu. Zapojení experti zastupují různé názorové proudy i politické preference, což by mělo zajistit, že jejich společné závěry budou výsledkem opravdu široké názorové shody. Zatím společně hodnotili kroky vlády dvakrát. Poprvé, když Babišova vláda v demisi podle názorů expertů obešla smysl a účel služebního zákona a takto připravila o místa desítky úředníků v rámci předvánoční systemizace služebních míst. Podruhé odborníci posuzovali kroky premiéra směrem k řediteli Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). V tomto případě vyzvali Andreje Babiše, aby se striktně držel zákona a nevyvíjel žádný osobní ani veřejný tlak na šéfa GIBS. Na základě dostupných informací se nicméně neshodli, že by došlo k ohrožení či překročení mantinelů odpovědné vlády.

 Komunikace s politiky je důležitá

Přihlásit se k výzvě Mantinely demokracie můžou občané, aktivisté, osobnosti i experti. Politici můžou výzvu odborníků a osobností veřejně přijmout a tím deklarovat souhlas s jejím obsahem i rozhodnutí mantinely ve své politické činnosti respektovat. Už to udělali politici z tradičních i méně tradičních stran, z levice i pravice a dokonce i současný předseda vlády v demisi Andrej Babiš. Jeho přijetí výzvy spustilo i určitou vlnu kritiky a nepochopení, jelikož řada lidí tomuto příslibu zřejmě jednoduše nevěří.

Nicméně jedná se především o pozitivní zprávu, že předseda nejsilnější strany a současný premiér tyto principy aplikující Ústavu veřejně uznává. To znamená, že s ním má smysl vést debatu o naplňování mantinelů demokracie v konkrétních rozhodnutích vlády a apelovat na jejich respektování. Pokud pak přesto mantinely ohrozí či překročí, má kritika ze strany veřejnosti oporu právě v tom, že Andrej Babiš s vymezením mantinelů souhlasil. A to platí nejen pro něj, ale samozřejmě pro všechny politiky, kteří výzvu akceptovali.

Petice a demonstrace nemusí stačit

Je určitě velmi důležité, že se občané nebojí protestovat proti krokům politiků formou výzev, petic či demonstrací. Nicméně bohužel ne vždy se podaří problematické kroky včas odhalit a popsat. Navíc, pokud jsou tyto protesty příliš obecné a chybí jim konkrétní splnitelné požadavky, hrozí, že zůstanou jen výkřikem do tmy. Proto se snažíme přispět k hlídání demokratických principů zajištěním monitoringu a vyhodnocování všech hrozeb, tak abychom dokázali ohrožení demokracie zachytit včas a informovat veřejnost. Jsme přesvědčeni, že takto můžeme dosáhnout toho, že se veřejnost v pravý čas a s jasnými požadavky postaví proti nedemokratickým krokům politiků a udrží tak jakoukoliv vládu na uzdě ústavních principů.