Služebníček či nezávislý profesionál? Vláda chce státní službu vrátit do rukou politiků

Už zítra budou senátoři projednávat vládní novelu služebního zákona. Jejím přijetím by služební zákon přišel o svůj původní smysl, politici by totiž získali zpět účinné páky na nejvyšší státní úředníky.

Debaty kolem služebního zákona se s námi táhnou víc než deset let. V souvislosti se vstupem České republiky do EU schválil parlament relativně kvalitní verzi služebního zákona už v roce 2002. Ta ovšem nikdy nevstoupila v účinnost. Situace se pohnula až poté, co Evropská komise pohrozila zastavením evropských dotací. V roce 2014 tedy Parlament přijal novou verzi zákona, která vešla v platnost na začátku roku 2015. Současný služební zákon má ale k ideálnímu stavu daleko. Jedním z jeho hlavních problémů je nedůsledné oddělení politické moci od odborného úřednického aparátu. To se projevuje především na samotném vrcholu státní správy. Místo nezávislého "superúředníka" při Úřadu vlády máme před politiky nechráněného náměstka pro státní službu na ministerstvu vnitra. Zároveň si vládní politici stěžují na zakonzervovanost státní služby, obtížnost jakýchkoli změn a nemožnost získání nových kvalitních lidí. Je tedy spousta legitimních důvodů, proč zákon novelizovat.

Vláda už v únoru předložila novelu, která má reagovat právě na praktické problémy. Návrh ještě poupravila ve Sněmovně a na konci října ho poslanci schválili. Teď však nad ním kroutí hlavou nejeden senátor a nejedna senátorka. Nejdřív pozitiva: Vládní návrh zavádí dílčí zpružnění pravidel, díky kterému by bylo snazší obsadit dlouhodobě neobsazená místa, na která se opakovaně bezvýsledně vypisují výběrová řízení. A teď negativa: Novela bohužel obsahuje i velmi problematické změny, které dávají politikům nové možnosti, jak zasahovat do nezávislosti státní správy. Vládní novela tak stav státní správy částečně vrací do doby, kdy mohli být státní úředníci odvolávání z politických důvodů.

Státní tajemníci - aneb pokus vztyčit hradby mezi politikou a profesionální správou

Hlavním rizikem vládní novely je rozšíření důvodů, pro které je možné odvolat klíčové státní zaměstnance, kteří stojí na vrcholu hierarchie státní služby v rámci ministerstev – státní tajemníky. Nově je bude možné odvolat, pokud se například:„dopustí se zaviněného jednání, jímž naruší důstojnost své funkce nebo ohrozí důvěru v jeho nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování“. Navíc to bude vláda, kdo bude rozhodovat o tom, jestli k tomuto vágně definovanému jednání došlo a jestli je na místě odvolání.

Ohrožení nezávislosti státních tajemníků tak znamená i ohrožení nezávislosti celé státní správy. Právě státní tajemníci totiž mají být na ministerstvech hradbou mezi politickou a odbornou sférou. Toho má být docíleno dvoukolejností vztahů nadřízenosti a podřízenosti na ministerstvech. Zatímco o tom, co se bude na ministerstvu dělat, rozhodují ministři, o tom, kdo to bude dělat, rozhodují státní tajemníci. Politický tlak na státní tajemníky tedy může ovlivnit personální rozhodnutí v rámci státní služby, což je přesně to, čemu měl původní služební zákon zabránit.

Za pozměňovacím návrhem, který rozšířil důvody pro odvolání státních tajemníků stojí mimo jiné špatná zkušenost ministra zdravotnictví s příslušným státním tajemníkem. Ačkoliv se údajně chová zcela nevhodně a v některých případech i protizákonně, pro průtahy v kárném řízení se ho stále nepodařilo odvolat. Pokud jsou ale problémy v nedostatečně rychlosti a efektivnosti kárného řízení, bylo na místě v novele řešit nedostatky kárného řízení. Řešit problém s činností jednoho státního tajemníka umožněním politických zásahů vůči všem nejvyšším státním úředníkům je jako jít s kanónem na komára.

Státní úředníky budou nově hodnotit přímo ministři

Další vážné riziko nepřípustného vměšování politické moci do státní správy přináší změny ve služebním hodnocení. V současnosti jsou státní úředníci hodnoceni svými nadřízenými v pravidelných, zpravidla ročních, intervalech. Když jejich výkon není dobrý, mohou přijít o část platu a v nejzávažnějších případech i o místo ve státní službě. V současnosti služební hodnocení provádí s výjimkou nejvýše postaveného úředníka – náměstka pro státní službu – nadřízení státní úředníci. Podle vládní novely by ale nově měli služební hodnocení nejvyšších státních úředníků provádět politici, konkrétně příslušní ministři. Pokud jim vystaví nejhorší nebo nově i druhé nejhorší služební hodnocení, musí být bez dalšího z vedení úřadu odvoláni.

Postavení nejvyšších státních úředníků dále zhoršuje zavedení nového systému námitek proti výsledku služebního hodnocení. V současnosti mohou státní úředníci podat proti nesprávnému služebnímu hodnocení stížnost. Vládní novela ale možnosti podání žádosti ruší a nově zavádí jako jediný opravný prostředek námitky. Ty ale nebudou moci (na rozdíl od stížnosti) podat nejvýše postavení státní úředníci. Přijdou tak o možnost obrany proti nesprávnému služebnímu hodnocení, které by navíc v některých případech prováděli politici.

Jak se k věci staví Senát?

Celkový postoj Senátu k novele služebního zákona už nastínily schůze Ústavně právního výboru a Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Na obou výborech převládala vůči vládní novele silná kritika, každý se ale vydal jinou cestou z hlediska politické strategie. Zatímco Ústavně-právní výbor Senátu navrhl novelu služebního zákona zamítnout, Výbor pro územní rozvoj doporučil Senátu vrácení novely Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které řeší právě výše popsané hrozby.

Závěry výborů přesně ilustrují dilema, které před senátory stojí: Zamítnout návrh a nechat se přehlasovat Sněmovnou či schválit se změnami a dosáhnout aspoň odstranění největších hrozeb? Z jasné podpory návrhu ve Sněmovně totiž plyne, že je prakticky nereálné, aby Sněmovna zamítnutí ze Senátu akceptovala. Vzhledem k tomu lze jedině přivítat, pokud Senát návrh pragmaticky schválí, ale se změnami, které zabrání hrozícímu otevření přílišného prostoru pro politizaci státní služby. Vláda tak dostane šanci k prosazení užitečných změn, aniž by zároveň popřela smysl celého zákona.

Josef Karlický, vedoucí Rekonstrukce státu a Věnek Bonuš, právní analytik Rekonstrukce státu